Kontroverzní nadpis je výsledkem nepříliš kontroverzních úvah. Uvolněte se v křesílku, ucucávejte mojito (či sangriu) a nechte se unášet na vlnách nejnovějšího článku o současném tématu dalšího vývoje (globálního i regionálního) našeho drahého společenství.

Současný stav

Komplexní popis všech problémů, kterým jako lidstvo čelíme, se rozhodně nevleze do jednoho odstavce článku na blogu. Odpusťte tedy zestručnění. Bude-li vás téma zajímat podrobněji, na konci budou odkazy a upřímně pan Google po zadání vhodných hesel nabízí mnoho informačních zdrojů, takže máte volné pole působnosti k pátrání.

Celý náš příběh roku 2021 může začít tím nejožehavějším tématem (které tak krásně koliduje se současnými vedry a faktem, že jsem se tu přilepila při psaní ke křeslu) a to je globální klimatická změna. Klima se v průběhu historie planety měnilo mnohokrát, ale tentokrát se jedná o změnu s 95% pravděpodobností indukovanou člověkem [1]. Zároveň se mění v různých místech naší planety různě. Rychleji se pochopitelně oteplují kontinenty než oceány (viz pojem měrná tepelná kapacita vody), Česká republika zaznamenala na svém území rozdíl +1,6 °C za posledních 50 let [2], a Arktida se pro jistotu otepluje 4x rychleji než zbytek světa [1]. Změna klimatu však není jen o změně teploty. Nárůst koncentrace CO2 v atmosféře vede k okyselování oceánů, což dále nepříznivě ovlivňuje citlivé ekosystémy jako jsou korálové útesy. Tání ledovců mění vodní režim řek a stabilitu mořských proudů, které pak opět ovlivňují atmosférické jevy (např. výskyt více extrémního počasí – hurikány, požáry, sucha a povodně) a celé to vede k začarovanému kruhu snížením bílého povrchu (snížením albeda) ke zvýšené absorpci slunečního záření povrchem a tedy zrychlování oteplení [1, 3].

Na procesy, které probíhají na planetární úrovni, pak pochopitelně citlivě reagují místní ekosystémy, které řadíme k dalšímu tématu a to je životní prostředí. Toto téma je nám lidem mnohem bližší, protože se dotýká každého z nás. Narušením lokálního prostředí a pochodů jsou ovlivněny zdroje (potravin, vody, materiálů) a kvalita života (zdraví, psychická pohoda, vzdělanost, ad.), jejichž omezení přímo vedlo v minulých letech k úmrtí +- 39 mil. lidí celosvětově [4]. Smutnou pravdou ale zároveň je, že přímá vázanost člověka na jeho životní prostředí způsobuje degradaci ekosystémů právě v důsledku negativní činnosti člověka. A to v mnohem větší míře než ony klimatické změny. Takže na planetu si prstem neukazujme. Ukazujme si prstem sami na sebe. A jak to vypadá s životním prostředím u nás? Většina zemědělské půdy je vlivem nešetrného hospodářství vyčerpána a nemůže zajistit dostatečnou zásobu plodin bez umělých zásahů v podobě chemického ošetření a vnějšího přísunu vody (nešetrné vodní hospodářství), které ji ale ještě více vyčerpává [5]. Odvodňování ve prospěch zemědělství ničí vodní režim v krajině a vede k degradaci vzácnějších, ale pro vodní cyklus zásadních typů ekosystémů, např. mokřadů, polních rozlivů, luk a lužních lesů. To všechno vede k snižování biodiverzity a vymírání druhů, což pak dále vede k narušení potravních sítí a koloběhu látek [6]. Takže se nám přemnoží jeden organismus (a začne být toxický) nebo je systém zranitelný a podlehne vetřelci (invazním druhům), zatímco nemá kdo z vody a půdy odbourat například nadbytečná hnojiva nebo těžké kovy, což ovlivňuje naše zdraví (přemíra alergií, chronické záněty, atd.). Navíc oslabený ekosystém nedokáže chránit před extrémními výkyvy (např. povodně a sucha) a my jsme tak přímo ohroženi na zdraví a majetku, což má zase ekonomické a politické důsledky (např. migrace z míst s degradovaným ekosystémem do míst, kde to ještě není tak zlé) [7].

Protože nás ekosystém živí, navazuje na ně téma zdrojů, k nimž řadíme přírodní materiály (fosilní paliva, kovy a nekovy) a biomasu (plodiny, živočichy). Jejich těžba a sklizeň je přímo závislá na výše zmíněných ekosystémech (zdroje jsou tedy omezené svým množstvím = jsou vyčerpatelné) a navazuje na ni samotná existence lidské civilizace (zajištění potravin, vody a energie). Za posledních 50 let vzrostla celosvětová těžba materiálů z 27 miliard tun na 92 miliard tun zejména vlivem rozvoje životní úrovně a infrastruktury rozvojových zemí [8]. Ze stejných důvodů vzrostla také těžba biomasy z 9 na 24 miliard tun, a těžba fosilních paliv z 6 na 15 miliard tun. V důsledku toho se zvýšila spotřeba vody v průmyslu a rozrostla se celková plocha orné půdy. Zajímavostí je, že se paradoxně prohloubila závislost EU na dovozu primárních surovin (fosilní paliva a kovové rudy).  Naopak je téměř soběstačná v biomase a nestavebních materiálech [9]. Česká republika pak hraje prim v nekovových materiálech – těžbě písku, jílu a kaolinu, které zatím rovnoměrně drží. Naopak ustupuje od těžby fosilních materiálů (uhlí) a zlepšuje se v čištění vod [10]. Získávání zdrojů vyžaduje pochopitelně energii, která je v současnosti ožehavým tématem. Na jedné straně produkuje současná energetika 60% skleníkových plynů a tak mluvíme o hledání obnovitelných zdrojů energie, na straně druhé žije na planetě 1,3 miliardy lidí bez přístupu k elektřině [11]. Vše bude záležet na dekarbonizaci energetiky (oproštění se od uhlí a ropy) a vývoji nových zdrojů energie a způsobu jejich uchování (vývoj technologií). Co se týče ČR vzorně se soustředíme na obnovitelné zdroje energie, jejichž využívání vzrostlo o 11,4% za poslední dekádu, bohužel ruku v ruce s ropnými produkty o 23%… [12].

Jak jsem avizovala v úvodu článku, popsat současný stav a problémy lidského společenství by vydalo na tisíce stran. Proto si to zde dovolím utnout a pouze upozornit, že rozebraná témata jsou vlastně příčinou všech navazujících témat lidské společnosti. A to včetně geopolitické stability (např. jak se k obnovitelným zdrojům staví státy s ekonomikou postavenou na těžbě ropy?), konfliktů (boj o zdroje) a na to navazující chudoby a migrace. Státy, které budou geopoliticky stabilní (lze předpokládat např. EU a s ní i ČR) budou řešit spíše interní „individualistická“ témata jako ekonomika, společenské a kulturní hodnoty (včetně vzdělání, urbanizace, vědy a inovací, demografie a celkové udržitelnosti společenského rozvoje) a politické uspořádání. V naší krásné zemi jen pozorováním zpráv víme, že řešíme především téma spojené se změnou demografie obyvatelstva – zvýšení věku dožití přineslo nový pohled na zdraví a zdravotní péči, systém celoživotního vzdělání, tlak na sociální systém a ekonomiku jako takovou. S tím se spojil posun hodnot (jak u starší generace, tak na to reagující mladší generace), atd., atd. To jsou tedy nejaktuálnější témata a lze předpokládat, že budou určovat i budoucí trendy vývoje naší společnosti s přihlédnutím k posunu směrem k mladší generaci. A zde přichází ALE.