Zní to tak jednoduše, že? Kdysi to pro mě byla kapka v moři volného času. Ale změnila se má životní situace. Stala jsem se mámou. A i když jsem se tímto stavem nikdy nedefinovala, je pro mne stejně přirozený jako dýchání. Stejně přirozené jako bylo nebýt mámou. Být nezávislá. Svobodná. Bez závazků (zvířata nepočítám). Jenže tato fáze minula. Přišla nová. Stejně jako každý měsíc. Stejně jako každý život. A já se v ní musím znovu naučit chodit. A 15 minut jen pro sebe? Utopie!

Horor

Nebojte se, žádný horor to není. Ale já to tak ještě před pár měsíci občas subjektivně vnímala. To když se nahromadily události, které mi nedovolily vydechnout a do toho po mně 24 hodin denně něco chtělo malé miminko. To mi pak občas ruply nervy. Teď? Úplně jiný příběh. Dostala jsem totiž svých 15 minut. Najednou mám nejen sílu, ale hlavně chuť a motivaci se starat o víc, než jen o dítě. Dlouho jsem neměla energie na víc, než je krmení, přebalování a uspávání. Dnes ráno jsem uklidila kuchyni, uvařila, poslechla si video z kurzu a to všechno stihla během hodiny a půl, co dítě spalo. Nevěřila jsem vlastním očím. Jenom proto, že jsem včera dostala svých 15 minut.

Čtvrthodinový rituál

Ono vlastně nejde o to, kolik času to nakonec bude. V zásadě čím víc, tím líp (jste-li ten typ, co to pro své fungování potřebuje). Ze zkušenosti ale vím, že méně než čtvrthodina Vám nebude stát za to. Taky chci na tomto místě zdůraznit, že to opravdu není téma vyhrazené maminkám. Svou mateřskou úlohu zde zmiňuji jenom proto, že to byl ten impuls, který mne osobně dovedl k ocenění čtvrthodinového rituálu. Pojďme si ho nyní trochu rozebrat. Co tu čtvrthodinu budete vlastně dělat?

1. pít oblíbený nápoj
2. meditovat
3. cvičit
4. zírat z okna
5. zírat do stěny
6. koukat na relaxační videa
7. číst si inspirativní články
8. cokoliv, co znamená, že se budete soustředit jen a jen na sebe

Co tedy není vhodné dělat:

• uklízet
• vařit
• stavět modely
• číst knihy
• vrtat se v dílně/autě/opravě nábytku/čemkoliv pracném a opravujícím
• mluvit s jinými členy domácnosti
• kojit
• prát
• zajímat se o rodinu
• učit se na zkoušky
• pracovat na počítači/zahradě/domě
• hrát počítačové hry

Jsou to všechno běžné činnosti, které neděláte sami pro sebe, ale jako povinnost nebo z chorobného nastavení dnešní doby zaměřené na výkon – „musím to stihnout, musím to dodělat, teď mám 15 minut, přece je nebudu ztrácet věnováním sobě samému“. U knih pak jde o to, že za tak krátkou chvilku se do toho sotva začtete a už to bude končit, takže Vám po 15 minutách vznikne akorát frustrace a touha po delším čase, což ale není často možné (zvlášť s dětmi nebo firemní docházkou). Pokud jste ale sebemrskačský čtenář (rádi se mučíte častým přerušováním četby a pomalým postupem) nebo naopak géniové, kteří čtou rychlostí blesku, klidně tam zařaďte i četbu knih.

Blahodárné účinky

Většina maminek a ženství rozvíjejících blogerek, které sleduji, někdy zmínila důležitost chvilek pro sebe. A já to brala jako obecně vžitou pravdu, „to mi přece nemusí nikdo říkat, to je jasné!“. A jak to tak s vžitými pravdami bývá, nebyla to pro mě motivace tento jednoduchý rituál ve svém životě zařadit na každodenní program. Teprve báječný kurz Janity Urbanové mě dokopal k tomu si 15 minut denně vyhradit a stalo se něco nemyslitelného. Ono to opravdu funguje! Jsem zase sama sebou. Spokojená. A díky tomu vlastně víc napojená na své děťátko. Hluboce relaxovaná. Odpočatá. S energií na víc než pouhé přežití daného dne. Povězte mi upřímně. Nechala by si tohle nějaká vědomá žena ujít? Zahodila by takto jednoduchý a báječný prostředek k šťastnějšímu a plynulejšímu životu? Já věřím, že ne. A upřímně je trochu hloupé mluvit tu pouze o ženách. Muži i děti potřebují čas pro sebe úplně stejně, takže to pojďme zobecnit na vědomého člověka. Buďme jimi všichni. Pečujme o sebe. Zasloužíme si to. Zaslouží si to naše rodiny. Zaslouží si to naši kolegové. Zaslouží si to země i vesmír. Šťastné a odpočaté lidi plné energie.