-
Vlčkův úhlavní nepřítel
Život byl krásný. Byl. Měl všechnu pozornost svých rodičů. Celý den se řídil jeho potřebami. Každý den mu splnili všechna jeho přání. A on si v bezpečí a hojnosti prozkoumával svět. Až doteď. Objevil se nepřítel číslo jedna. Nemilosrdný, hrůzostrašný, zastírající celý jeho svět. Mimino! Sotva vykouklo na svět a on během vteřiny ztratil vše, co měl. Najednou byly jeho potřeby odkládány. Rodiče mu nastavili hranice. Neslýchané! On, Vlček, že by si nemohl dělat co chce a kdy chce!? A co bylo úplně nejhorší… kvůli miminu mu jeho nejmilovanější, nejdůležitější a nejkrásnější osoba celého života začala říkat důrazné NE podpořené fyzickým odstrčením, když ho nebral vážně. Jak by ho ale…
-
Jsem rebel, protože…
Je deset hodin večer a já jsem na sebe naštvaná. Přihlásila jsem se na webinář a zase ho prošvihla. Klikla jsem na tlačítko „přihlásit se“ teprve před třemi hodinami! Ani zvuk budíku nepomohl. Můj mozek prostě nefungoval. Zahlcen posvátným stavem prázdnoty dlel kdesi mimo čas. Pardon, ne ten mozek. Moje mysl. Mozek její signály přijímal jako vždy. Ty však nebyly jako dřív. V mém životě se zase udála jedna obrovská změna a zase zpřeházela samotné základy mého života. Kdo jsem byla. Jak jsem vnímala svět. Jak jsem se rozhodovala. Opět mě dovedla k myšlenkové prázdnotě. Nedokážu se soustředit. Zdánlivě si nic nepamatuji. Nestíhám dělat „nutné“ věci. Chceš příklad? Hmm, třeba…
-
Těhotenství 2.0 aneb Jak to bylo tentokrát
S porodními a těhotenskými příběhy se v poslední době roztrhl pytel. Aspoň v mé sociální bublině, což zajisté souvisí s tím, že do ní se svým krásným bříškem zapadám. Nicméně jsem si všimla, že těch s bříškem je na ulicích najednou více. Požehnaná doba covidová! pomyslela jsem si. I když si klepali na čelo, když jsem říkala, že bude za rok hodně dětí, protože celou společnost zavřeli doma a nikdo nemá nic lepšího na práci, stejně se neubránili svým pudům (nebo celospolečenskému trendu?) a nechali to „na přírodě“. U nás doma touto cestou jdeme už od první zkušenosti a tak nás nepřekvapilo ani tolik, že se to stalo jako to,…
-
Kolonie bičíkovců Bohem
Zase provokuji, že? Tak se pohodlně usaďte a nechte se unášet sumarizací jednoho z mých „prozření“ během jedné z každodenních meditací. A jak k tomu vlastně došlo? Meditace nebyla vedená ani jsem se nepídila po konkrétním účelu. Ne. V této době plné strachu, disharmonie a lidské hamižnosti jsem se od toho jen potřebovala oprostit. Tak říkajíc „být chvilku zase sama sebou“. Ani strach, ani disharmonie a ani hamižnost totiž nejsou běžné stavy bytí a dokonce jsou na hony vzdálené tomu, jak přirozené, vnějšími tlaky nezatížené bytí vypadá. To jen tak na okraj, kdyby vám to náhodou ještě nikdo nikdy neřekl. Když jsem se tedy prokousala neuspořádaností myšlenek a nepohodlností sedu,…
-
Jak Vlček porazil Archiméda
„Objem kapaliny vytlačené z nádoby se rovná objemu tělesa do ní ponořené,“ prohlásil Archimédes sebevědomě. Vzápětí se zamračil. Vedle něj stál Vlček v kaluži a zvědavě sledoval, co to ten starý pán s bílým plnovousem vymýšlí. Problém byl v tom, že se hladina kaluže nepohnula ani o píď. Archimédes zaváhal. To dítě přece nemá nulový objem ani nulovou hmotnost. Jak je to možné? „Že bych to špatně spočítal?“ zamručel si pod vousy a jal se do kaluže házet všechno, co mu přišlo pod ruku. Jablko, boty, větve. Vlček se nadšeně chechtal jeho bláznivému počínání. Všechny tyto předměty nadzvedávaly hladinu kaluže, až sahala Vlčkovi po kotníky. To se mu nelíbilo a…
-
O zatížení ženské rodové linie drobných parazitů rodu Gyrodactylus
Sedím si to tak v přednáškovém sále a usínám u poměrně nezáživného povídání o složitých životních cyklech parazitů z třídy Monogenea, když tu se přednášející dostane k rodu Gyrodactylus a prohlásí informaci ve smyslu: Každý nově narozený jedinec již obsahuje zárodek dalšího jedince, který může také obsahovat zárodečné buňky dalšího jedince. Jinými slovy právě narozený jedinec v sobě nese svoji dceru, která v sobě nese již svoji dceru. A cokoliv se stane nově narozenému jedinci (genetické mutace, zranění, atd.), který je tou dobou již matkou a babičkou, projeví se to další dvě generace dopředu. Hned teď. Ohromeně jsem zírala na černobílý slide a říkala si: „No do háje zeleného.“ Uvědomila…
-
Těhotenství v hlavě
Tak je to tady. Nechtěla jsem být tak osobní a svěřovat se s intimními tématy jako bylo mé těhotenství. Ale… Stalo se několik věcí, které změnily můj přístup k mnoha tématům. Například to, že jsem se začala více věnovat své ženské stránce. Že jsem potkala úžasné ženy, které mi jdou příkladem a které se nestydí sdílet veřejně své osobní příběhy, aby tím pomohly ostatním. Nebojte se, nepřestávám to být pořád já. Stále je tu moje neortodoxní mysl a všechny její bláznivé úhly pohledu. Zájem o podstatu. Snaha pochopit a posléze zobecnit ta největší tajemství a nejneuchopitelnější zákonitosti vesmíru. To však nic nemění na tom, že jsem žena, jsem matka a…
-
Barefoot nebo-li cítím tě matko Země
Toto téma se mi v životě motá už rok a půl a tak je načase, abych si ho nejen pro Vás, ale vlastně i pro sebe nějak sumarizovala. Nejprve Vás, vážení čtenáři, chci ujistit, že jsem nikdy nepatřila k hippies, konopím omámeným individuím ani dredařům (byť všechny tyto skupiny dokáže má svobodomyslná duše do jisté míry ocenit). Proto mi pojem barefoot byl znám spíše z mého okolí, než že bych mu sama věnovala velkou pozornost. Miluji lodičky a vysoké podpatky celkově, kožené tenisky s elegantními ozdobami a nadčasovou krémovou barvou…prostě mám ráda módní obuv. A taky glády a gothic botky s kovovým zdobením a krajkou. Čím víc je to osobité…
-
Hrdý potomek opic
Tuhle jsem se na hřišti zasněně dívala na partičku dětí, se kterou si hrál i nejmladší Vlček. Byl tam asi pětiletý chlapec Pája, jeho mladší bratříček Olí a asi dvouletá sestřička Růženka. Vlček se k rodince nadšeně přidal, házel písek, běhal za míčem a všelijak se zapojoval do hry. Skupinová dynamika batolat a předškoláčků je sama o sobě fascinující a přirozené signály těla (gesta, mimika, postoje, tón hlasu) hrají v komunikaci malých dětí hlavní roli. Stejně jako u zvířat, která nepoužívají verbální komunikaci k dorozumívání. O to bývám smutnější a tak trochu nevím, jak reagovat, když se do toho přirozeného proudu snažíme zasahovat my dospělí a nějakým způsobem korigovat chování…
-
Jak se Vlček učil býti vlkem
Rok se s rokem sešel a Vlček už dávno nebyl to nemotorné vlčátko, které byť odvážně a trochu neopatrně, přesto váhavě a krůček za krůčkem prozkoumávalo své okolí. Teď už z něj byl mladý Vlček, běhající, skákající, dokonce i sem tam šplhající. A bylo načase, aby se naučil být správným Vlkem, jak se ve smečce slušelo a patřilo. Každý správný vlk musel umět naprosto dokonale tři věci. Ulovit si pořádnou kořist, nebát se vody a mít týmového ducha. Jenže jak se takové zásadní dovednosti naučit? Zvlášť když jste tak mladí a nemáte ještě tolik síly, obratnosti a zkušeností jako starší členové vaší smečky. Vlčkovi nezbývalo, než využívat každé, byť i…
