Keltský Imbolc nebo také české Hromnice jsou malý, nepříliš slavený svátek, kolem něhož panuje jen minimum tradic.

Nebo ne?

Když jsem se před mnoha a mnoha lety začínala zajímat o kolo roku, jeho cyklus a tradice s ním spojené, ze všech osmi hlavních svátků byl právě tento pro mě ten nejzanedbatelnější. Jakési fádní datum uprostřed zimy, které se nepojilo s žádnými oslavami, pouze pranostikou: „Na Hromnice, o hodinu více.“ Svátek určený k počítání času. Ale nic víc. Teprve po řádném zahloubání do novopohanství a pravidelném praktikování domácích oslav se mi otevřel nevídaný hromnicový svět. Dnes jej považuji za jeden z nejkrásnějších svátků roku a velký podíl na tom má nejen jeho patronka, umístění doprostřed zimy a symbolika v rámci cyklu Země, ale také postupné rozvíjení ženské síly, která v tento čas hraje prim.

Svatá Brigita

Patronkou tohoto svátku je původní Brigit (Brigid, Brighid, Bridget, Bride), keltská bohyně panna (nevěsta), ochranitelka dívek a domácího krbu, též bohyně poezie, léčení a kovářství. Přináší zemi plodnost a je patronkou novorozených dětí a porodních bab/dul. S tím se pojí i symbolika tohoto svátku, který symbolizuje zanechání starého (roku/cyklu) a přivítání nového (začátku). 

Co je ovšem v Kole roku pro mě osobně nejpřitažlivější, je právě ono spojení Imbolcu s přechodem mezi fázemi, který tak dokonale ladí s pojetím porodu a šestinedělí. Příběh Kola roku začíná zimním slunovratem, kdy bohyně porodí syna, malého slunečního novorozence, boha. Od této chvíle malý bůh roste a sílí stejně jako přibývá světla a slunce má větší sílu. Bohyně je nyní pasivní. Prožívá své šestinedělí (40 dní očisty po porodu – všimněme si korelace s židovskou tradicí), které končí přesně…..na Imbolc. Bohyně je zde pochopitelně země a její cyklus a uvedené období odpovídá šesti týdnům zimy, ticha, domácích prací a péče o hospodářská zvířata ve stájích. Zároveň si všimněme, jakou podobu s Imbolcem získá. Ve chvíli, kdy dosáhne konce šestinedělí, se Stará Matka (Stařena) očišťuje od staré fáze a mění se opět na pannu, mladou a nevinnou bohyni připravenou ujmout se v budoucnu všech ženských rolí napříč rokem. Budoucí nevěstu.

Pro mě je to tedy v mém životě velmi silný a důležitý svátek, protože mi symbolicky umožňuje hodit všechny staré kapitoly za hlavu, uzavřít je, a naopak se začít těšit, odpočinutá a plná naděje, na další cyklus, další výzvy a další cestu.

Hromnice

Přece jenom jsme na Moravě, sluší se a patří zdůraznit tradice našich luhů a hájů. Název tohoto svátku byl převzat od jména posvěcené svíčky doporučované církví věřícím. Původně se svátek jmenoval Den svíček, což koresponduje s jedním z lidových názvů svátku v Irsku – Candelmas. Posvěcená hromniční svíce neboli hromnička se těší nezlomné víře v její doslova kouzelné účinky už celá staletí. Původně byla jejím smyslem ochrana před hromem a ďáblem a pro šťastné skonání. Rozsvěcovala se při bouři, nosila kolem lože nemocného a umírajícího. Hospodář žehnal hromničkou nové sadbě a obcházel včelstva, aby dávaly hodně medu. Dokonce léčily, zejména bolest očí. 

V lidové tradici jsou Hromnice svátkem Panny Marie a tak průvody i oslavy patřívaly více ženám. S tím souvisel i zákaz ženských prací v tento den (např. předení). No a perličkou je pak asi nejstarší záznam průvodů se zapálenými svícemi ve starém Římě, kdy byly šlehány a bity kolemstojící ženy, které se tomu dobrovolně! poddávaly, protože smyslem luperkálií byla magická očista (očista od poskvrny = februatio -> od toho únor = February) a ženy věřily, že jim to přinese ochranu a dobré zdraví. My to přenesli na Velikonoce. 

Výroba a svěcení svíčky hromničky

Nejlepší materiál pro výrobu svíčky je v našich podmínkách pochopitelně včelí vosk. Pokud nemáte ve svém okolí včelaře nebo včelařský obchod (jako třeba v Brně u Měnínské brány), zkuste objednat přes e-shopy (Mydlidědek, ekokoza.cz, domaci-kosmetika.eu, ad.). Dále budete potřebovat:

• barevné uhly nebo barvy na svíčky (např. bílou, zelenou)
• rozemleté koření nebo bylinu podle svého výběru (osobně mám hodně ráda bazalku posvátnou neboli Tulsí, která voní očistou)
• esenciální olej, pokud chcete, aby svíčka voněla jinak než po vosku (např. EO Tulsí nebo eukalyptu citriodory, zajímavý je též EO kadidla)
• formičku (plastová, dřevěná, sklenička od paštiky)
• bavlněný knot
• dřevěné špejle

V misce nad vodní lázní (dáte trochu vody do hrnce, tak centimetr až dva na výšku, a začnete zahřívat) rozpusťte vosk, přidejte barvivo (na prášek rozdrcené uhly) a promíchejte špejlí, dokud nebude vosk rovnoměrně obarvený.

Ustřihněte si knot tak, aby o 2 cm přesahoval formu, přivažte ho za jeden konec na další špejli a zavěste doprostřed formy. 

Nyní můžete začít nalévat vosk do formy. Nalijte vždy půl centimetru a zasypte ho nachystaným kořením a bylinami. Můžete přidat kapku EO. Až směs ztuhne, nalijte dalšího půl centimetru. Dávejte pozor, aby knot zůstal umístěn uprostřed. Pokračujte v tuhnutí a přilévání, přisypávání a vonění, dokud nebude svíce hotová.

Pokud se vám nechce svíčku světit/žehnat v odděleném rituálku, můžete si připravit afirmace, věty ze svatých knih či lidové zaříkání a pronášet je již při výrobě svíce. Tento postup sama upřednostňuji, mám z celého procesu poté mnohem plnohodnotnější pocit. 

Nicméně lze svíčku požehnat/posvětit až po její výrobě. Zde záleží na tradici. Křesťanům doporučuji vzít svíčku ke mši a nechat ji posvětit svěcenou vodou knězem, jak se to v lidové tradici dělávalo dřív. Pokud tuto možnost nemáte či vyznáváte jinou duchovní stezku, jednou z přírodních variant je např. svěcení svíčky u lesního pramene, kde nejprve požehnáme vodu pramene a poté touto vodou posvětíme svíci. Fantazii se meze nekladou.

Pokud máte nějaké otázky, jsem na sociálních sítích. Krásné Hromnice vám všem, přátelé!