• Člověk v kole

    Hranice světa aneb jak je bránit

    Tentokrát jsem si dala tu práci a opravdu přemýšlela (nejen se inspirovala) nad článkem pro tento týden. Jenomže ejhle! objevila se hromada nezpracovaných témat, která spolu neměla zdánlivě nic společného. Napadlo mě napsat něco pro maminky o dalších eskapádách s Vlčkem, taky se objevilo na přetřes téma různých překážek a strachů v těhotenství. Do toho se teď v jistých kruzích hodně rozebírá společenský osud na další období – takže další kapitola k odhalení orlogu a velkého arkána. Nehledě na společenské vyrovnávání se s kolektivním strachem z nemoci. Mno. Vše to vedlo k vlastně přirozené syntéze v podobě společného prvku a to definice hranic – těch osobních, společenských, geografických i duchovních.…

  • Svět ženy

    Nic s tím nezmůžeme

    V tomto smyslu se včera večer vyjádřila obyčejná žena kolem pětapadesáti let, když se jí reportéři zeptali, co si myslí o nutnosti krajů si v této obtížné ekonomické situaci brát úvěry, protože jim stát nezadotuje ztracené příjmy ze zastavené ekonomiky. Abych její výrok uvedla v kontextu (pouze parafrázuji, nepamatuji si to slovo od slova), vyjádřila se v tom smyslu, že když se o to vláda nepostará, „my“ (toto slovo opravdu použila a já se domnívám, že tím myslela běžné občany naší krásné země) s tím nic nenaděláme. Šokovalo mě to. Celou noc jsem přemýšlela proč. A bylo mi to jasné hned, jen jsem se v těch úvahách začala trochu víc…

  • Svět ženy

    15 minut pro sebe

    Zní to tak jednoduše, že? Kdysi to pro mě byla kapka v moři volného času. Ale změnila se má životní situace. Stala jsem se mámou. A i když jsem se tímto stavem nikdy nedefinovala, je pro mne stejně přirozený jako dýchání. Stejně přirozené jako bylo nebýt mámou. Být nezávislá. Svobodná. Bez závazků (zvířata nepočítám). Jenže tato fáze minula. Přišla nová. Stejně jako každý měsíc. Stejně jako každý život. A já se v ní musím znovu naučit chodit. A 15 minut jen pro sebe? Utopie! Horor Nebojte se, žádný horor to není. Ale já to tak ještě před pár měsíci občas subjektivně vnímala. To když se nahromadily události, které mi nedovolily…

  • Universum

    Cesta dovnitř v dobách izolace

    Onehdá jsem na facebooku viděla podnětný příspěvek, který říkal: „Když nemůžete jít ven, jděte dovnitř.“ Říkala jsem si, jak to krásně koresponduje s tímto obdobím, kdy si všechno nastavujeme a odrážíme se od svých přání, cílů, nadšení a talentů. Jsem zvyklá meditovat, dělám jógu od svých čtrnácti let (ano, už je to dlouho). Přesto jsem náhle zaváhala, jak to ten autor myslel. Jak jste již vypozorovali, vstoupila jsem nedávno do nové fáze života zvané mateřství. A ať chci nebo ne, je to velká změna, která „narušila“ (to slovo se mi nelíbí, ale k úplně pozitivní změně a vylepšení taky nedošlo) mnoho mých denních rituálů, zvyklostí a také mentálních schopností. Jako…