Jak funguje magie - nebezpečí nebo přirozenost?

Ach ta magie…

Tak přitažlivá, tajemná, slibující nekonečné možnosti.

Opředená mýty, horory, fantaziemi, děsivými příběhy i temnotou na dně lidské duše.

Zprofanovaná, mediálně zničená, odsuzovaná…

Ale počkat…

Vše napsáno výše je odlesk názorů. Názorů společnosti, názorů lidí. Kde ale leží pravda?

Pojďme spolu na začátek. K prapůvodu slova magie.

Pozor! V průvodu přichází mageia!

Tak nějak mohli ve starém Řecku šeptem reagovat velitelé a vojáci, když se utkali s perskou protistranou.

Mageia byl totiž starořecký výraz pro kouzelníky – arabské (či perské).

Tito muži byli schopni mluvit s nadpozemským světem a přivádět lidi do neštěstí. Přiklánět štěstěnu v bitvě na stranu svých lidí…

Možná tady začala představa o tom, že se jedná o něco nebezpečného?

Pravdou ale je, že magii provozuje úplně každý.

Jenom to většina lidí dělá nevědomky a schovává to za společensky uznatelné výrazy jako je „náhoda“, „štěstí“, atd.

A to nás přivádí k otázce, co to vlastně ta magie je.

Co je to magie?

Asi nejznámější definici, kterou jsem slyšela už mnohokrát, lze parafrázovat takto:

Magie je schopnost působit změnu podle své vůle.

To by ale nebylo vůbec magické, kdyby v této jednoduché větě nebyla spousta složitějších významů a čtení mezi řádky 🙂 Pojďme si to spolu tedy trochu rozebrat.

Slovo změna je celkem jasné. Jedná se o přeměnu formy, obsahu či energie z původního stavu na jiný. Pojďme si říct, že pohádková magie a iluzorní magie si hraje se změnami fyzické formy, zatímco ta běžně dostupná, více reálná magie se týká převážně změn vnitřních (psychických) a potažmo vnějších (psychosomatických, tělesných).

To nás přivádí k otázce etiky – komu je změna člověkem, který magicky působí, vlastně způsobena?

A zde se dostáváme poprvé k otázce bezpečnosti a nebezpečnosti magie.

Změna pro sebe

Z toho vyplývá, že buď můžeme magicky působit na sebe nebo na své okolí. Okolí lze dále rozlišit na situace, prostředí, předměty, zvířata a lidi.

Je jasné, že zcela nejbezpečnější provádění magie je to, které je zaměřeno na sebe. Ve chvíli, kdy do toho netaháme nikoho jiného, si sice můžeme občas způsobit nějakou výzvu, ale působíme ji jen sami sobě.

Zde se ale otvírá další zamyšlení.

A to fakt, že všechno je provázané. Jako jsem mluvila v masterclass Léčitelkou proti své vůli (ke shlédnutí zde) o tom, jak je zraněný léčitel propojený s tím, kdo u něj hledá uzdravení (ve smyslu fyzického i psychického vč. úlevy od starostí, hledání smyslu života a podobně povznesených tužeb duše). Ve stejném duchu jako v šamanské medicíně, platí i v magii to, že co způsobujeme sami sobě, má přeneseně či druhotně vliv na naše prostředí a okolí.

Konkrétní příklad

Chci se zbavit nízkého sebevědomí či komplexu méněcennosti a podniknu k tomu patřičné kroky. Opravdu se mi podaří úspěšně zapracovat na svém sbevědomí, díky čemuž se mi otevřou nové pracovní příležitosti a zlepší vztahy s lidmi. Potkám nové přátele, které bych v původním stavu potkat nemohla.

Změnu jsem tedy učinila na sobě – ale ta změna vibruje/rezonuje určitou energií, která je vysílána do okolí a tak ovlivňuje lidi na stejné vlně a přitahuje nás to k sobě.

Z tohoto pohledu lze tedy říct, že neexistuje magie, která by nezasahovala do života více lidem či zvířatům, či rostlinám, či Zemi samotné.

Síla spojení

Toto spojení však není něco negativního. Naopak. Je to něco velmi dobrého, velmi podstatného a pro šamanské léčitelství naprosto nezbytného. Bez tohoto propojení by totiž změny nebyly možné. Zde apeluji na bystrost a zvídavost čtenáře a zvu ho k zamyšlení nad argumenty, proč by nemohly probíhat změny v uzavřených systémech oddělených od celku.

Ze zkušenosti mohu také potvrdit, že aplikování pozitivně směřované magie pro vlastní růst a zdraví, má podobně pozitivní účinek na okolí, neboť je jejím účelem osobní harmonie – a ta podporuje harmonii celku.

V tomto ohledu je tedy magie (a také energetická medicína) velmi bezpečná.

Co může působit nebezpečně jsou krátkodobé fáze různých výzev, zhoršení, či úseků, kdy v důsledku uzdravovacího či měnícího procesu čelí dotyčný či dotyčná odbourávání různých negativních pocitů, čelení svým strachům, apod. Toto je bohužel nezbytná fáze a každá, která jde poctivě po stezce sebepoznání, sebeléčení a růstu, bude dříve či později konfrontována se stinnými stránkami své osobnosti a psyché. V tom je magie naopak velkým pomocníkem – přináší nástroje, které tyto fáze pomáhají zvládnout více v klidu a pohodě.

Černá magie

Strašákem tedy zůstává už jen čiré zlo. Situace, v níž se někdo nezralý, pomatený či jednoduše nemocný rozhodne použít své dovednosti k působení škody druhým.

Bohužel žijeme ve světě svobodné vůle a tak nelze nikdy s jistotou říct, že toho by se nikdo nedopustil. Dokonce i moudří, dospělí lidé, kteří se dlouhé dekády věnují studiu a praxi různých magických směrů, dokáží v náhlé zlosti a stresové situaci propadnout emocím a konat pod špatným záměrem.

Je to stránka světa, s nímž se musíme všichni smířit.

Přesně s tímto ale pracuji v podzimních a zimních kurzech zaměřených na zpracování svých stínů. A nalijme si čistého vína – jen málokdo umí pracovat se svou temnotou lépe, než právě čarodějky a šamanky.

Praxe čelení své temnotě je to, co posiluje integritu žen a mužů na této stezce osobního růstu. Není to o tom, že se nechávají temnotou strhnout. Je to o tom, že jí rozumí, chápou, přijímají…a nedefinují se jí. Uvědomují si, že to, kdo jsou, není definováno jejich hněvem, strachem či black outem…a tudíž se umí z těchto pocitů dostat a zůstávat více v klidu a nadhledu, než lidé, kteří žádnou podobnou praxi nemají.

Má to ale nepříjemný vedlejší účinek pro ty, kteří se snaží čarodějky, šamanky a léčitele naštvat. Jen tak se jim to nepovede 🙂 A pokud ano, pak se ptejme, kdo v tu chvíli opravdu dělal černou magii?

Provokatér, který působil ve druhém negativní změnu v souladu se svou vůlí? Nebo čarodějka, která na to nereagovala a používala všechen svůj výcvik k tomu, aby zůstala v klidu a nad věcí?

Shrnutí

Jako v každém oboru, i zde platí, že každý může dělat chyby, zejména na začátku. S dobrým učitelem jsou chyby menší a je jich méně než-li bez učitele (či se špatným učitelem). Se zlepšující se znalostí a zkušeností oboru je také menší pravděpodobnost, že se stane nějaká chyba. Žák se postupně stává učitelem, adept mistrem. Jako u všeho, zabere to spoustu času a jde se po malých krůčcích.

Bojíme se snad, že nám spadne dům na hlavu, když ho navrhne student základní školy?

Já rozhodně.

Když ho navrhne architekt s deseti lety zkušeností?

Ani trochu.

Nebojme se tedy studia magie. Učí nás především o nás samotných, našich silných a slabých stránkách, o naší duši a těle, o přírodě a všem živém, o zákonech Universa a pokoře ke stvoření.

Naopak bych doporučila základní lekci všem. Aby dobře pochopili, že je to stejně složitý obor jako fyzika, že k němu nemá každý vlohy, má mnoho specializací, a jediné nebezpečí jsou hloupí a ignoranští lidé, kteří odsuzují, co neznají, aniž by tomu dali šanci.