-
Vlčkův úhlavní nepřítel
Život byl krásný. Byl. Měl všechnu pozornost svých rodičů. Celý den se řídil jeho potřebami. Každý den mu splnili všechna jeho přání. A on si v bezpečí a hojnosti prozkoumával svět. Až doteď. Objevil se nepřítel číslo jedna. Nemilosrdný, hrůzostrašný, zastírající celý jeho svět. Mimino! Sotva vykouklo na svět a on během vteřiny ztratil vše, co měl. Najednou byly jeho potřeby odkládány. Rodiče mu nastavili hranice. Neslýchané! On, Vlček, že by si nemohl dělat co chce a kdy chce!? A co bylo úplně nejhorší… kvůli miminu mu jeho nejmilovanější, nejdůležitější a nejkrásnější osoba celého života začala říkat důrazné NE podpořené fyzickým odstrčením, když ho nebral vážně. Jak by ho ale…
-
Jsem rebel, protože…
Je deset hodin večer a já jsem na sebe naštvaná. Přihlásila jsem se na webinář a zase ho prošvihla. Klikla jsem na tlačítko „přihlásit se“ teprve před třemi hodinami! Ani zvuk budíku nepomohl. Můj mozek prostě nefungoval. Zahlcen posvátným stavem prázdnoty dlel kdesi mimo čas. Pardon, ne ten mozek. Moje mysl. Mozek její signály přijímal jako vždy. Ty však nebyly jako dřív. V mém životě se zase udála jedna obrovská změna a zase zpřeházela samotné základy mého života. Kdo jsem byla. Jak jsem vnímala svět. Jak jsem se rozhodovala. Opět mě dovedla k myšlenkové prázdnotě. Nedokážu se soustředit. Zdánlivě si nic nepamatuji. Nestíhám dělat „nutné“ věci. Chceš příklad? Hmm, třeba…
-
Barefoot nebo-li cítím tě matko Země
Toto téma se mi v životě motá už rok a půl a tak je načase, abych si ho nejen pro Vás, ale vlastně i pro sebe nějak sumarizovala. Nejprve Vás, vážení čtenáři, chci ujistit, že jsem nikdy nepatřila k hippies, konopím omámeným individuím ani dredařům (byť všechny tyto skupiny dokáže má svobodomyslná duše do jisté míry ocenit). Proto mi pojem barefoot byl znám spíše z mého okolí, než že bych mu sama věnovala velkou pozornost. Miluji lodičky a vysoké podpatky celkově, kožené tenisky s elegantními ozdobami a nadčasovou krémovou barvou…prostě mám ráda módní obuv. A taky glády a gothic botky s kovovým zdobením a krajkou. Čím víc je to osobité…
-
Hrdý potomek opic
Tuhle jsem se na hřišti zasněně dívala na partičku dětí, se kterou si hrál i nejmladší Vlček. Byl tam asi pětiletý chlapec Pája, jeho mladší bratříček Olí a asi dvouletá sestřička Růženka. Vlček se k rodince nadšeně přidal, házel písek, běhal za míčem a všelijak se zapojoval do hry. Skupinová dynamika batolat a předškoláčků je sama o sobě fascinující a přirozené signály těla (gesta, mimika, postoje, tón hlasu) hrají v komunikaci malých dětí hlavní roli. Stejně jako u zvířat, která nepoužívají verbální komunikaci k dorozumívání. O to bývám smutnější a tak trochu nevím, jak reagovat, když se do toho přirozeného proudu snažíme zasahovat my dospělí a nějakým způsobem korigovat chování…
-
O muži, který se mne nechtěl vzdát
Seděla jsem na zemi, shrbená, schoulená. Rukama jsem si zakrývala obličej umazaný slzami. Tohle byl konec. Naprosté dno. Když jsme se poznali, dokázala jsem mu hledět zamilovaně do očí hodiny, nedbat vlastního hladu a únavy. Poslouchala jsem jeho křik a říkala si, že je to ten nejsladší zpěv. Probděla jsem s ním noci, kdy jsem mu šeptala o své lásce a plná naděje se těšila na den, kdy mi má vyznání opětuje. Šel den za dnem, měsíc za měsícem. Uplynul rok a on na mě hleděl zamilovaným pohledem. Sladkým hlasem mě k sobě volal. Neúnavně čekal, až si ho všimnu a nebál se pořádné rány, aby upoutal moji pozornost. Věděla…
-
Jak se Vlček učil býti vlkem
Rok se s rokem sešel a Vlček už dávno nebyl to nemotorné vlčátko, které byť odvážně a trochu neopatrně, přesto váhavě a krůček za krůčkem prozkoumávalo své okolí. Teď už z něj byl mladý Vlček, běhající, skákající, dokonce i sem tam šplhající. A bylo načase, aby se naučil být správným Vlkem, jak se ve smečce slušelo a patřilo. Každý správný vlk musel umět naprosto dokonale tři věci. Ulovit si pořádnou kořist, nebát se vody a mít týmového ducha. Jenže jak se takové zásadní dovednosti naučit? Zvlášť když jste tak mladí a nemáte ještě tolik síly, obratnosti a zkušeností jako starší členové vaší smečky. Vlčkovi nezbývalo, než využívat každé, byť i…
-
Jak Vlček zachránil svět
Jonáš se opatrně přiblížil k okraji svého světa. Nad sebou cítil jemný proud bublinek. Lehce mávl prsními ploutvemi, aby vyrovnal unášející sílu vody. Svýma malýma černýma očkama zíral do nehostinné pustiny, kde se procházeli obři a skákaly strašlivé šelmy. I když byla planeta obrů na dosah, nikdy v ní nebyl. Plaval si ve svém bezpečném, klidném, zeleném světě se svými otci, matkami, sestrami a bratry, hladově čekal na jídlo padající z oblohy a zvědavě ožíral sousedy. Obzvláště ho bavilo žužlat strýčka šneka a byla švanda žužlat taky tu divnou hnědozelenou houbovitou věc, která nasávala vodu. Dnes však žádnou radost necítil. I jeho rodina plavala znepokojeně. Stalo se něco nemyslitelného. Už…
-
Vlček a El Flašádo
Dodnes si pamatuji, jak jsem seděla na pohovce, v náručí několikatýdenního novorozence, který se kojil, a já si v blaženém a tak trochu naivním opojení užívala sluníčko za okny a byla ráda, že už je teplo. Naivně jsem si tenkrát myslela, že se mi v té době poloprázdný a zbytečně nakoupenými, nevyužitými hračkami nezaházený byteček podaří v tomto stavu udržet navěky. Příbuzní mě rychle vyvedli z omylu. Nejprve to byly stohy zděděného a z druhé ruky pořízeného oblečení. Za to jsem byla ráda, sama jsem žádnou výbavu dopředu nepořizovala. Pak se to ale někde zvrtlo. Najednou se u nás hromadili plyšáci (jediná hračka, kterou nepohyblivé novorozeně skutečně nejen nevyužije, ale…
-
Vlček a kouzla se smetákem
Takto se to dělá! 1.krok 2.krok 3.krok Harry Potter na pracáku! To mě napadlo, když jsem předevčírem ráno pozorovala své divoké dítě, jak si hraje s košťátkem na zahradu. O pár dní dřív objevilo u kamarádky smetáček pro její divošku. Víte, takový ten s krátkou násadou, ve velikosti pro tříleté dítě. Podotýkám, že divoška má 2 a vlček 1 rok, takže jsou pořád menší než tato praktická hračka. Vlček se ihned zamiloval. Tak moc, že hračku odmítal vrátit její majitelce. Když se mi ho konečně podařilo oddělit od smetáčku (musela jsem použít návnadu v podobě dinosauří křupky), bylo mi nad slunce jasné, že ho musíme někde sehnat. Ale chyba lávky.…
-
Savci sobě aneb výchova podle tygra
Nedávno jsem viděla kouzelný dokumentární seriál BBC od Davida Attenborough a tolik jsem soucítila s tygří mámou. Uvědomila jsem si, že vlastně většina toho, co jsem mohla pozorovat na vzácných záběrech z indické džungle se každodenně odehrává u mě doma. A nejen u mě. S lehkou nadsázkou jsem objevila podobné zákonitosti (a výraz naprostého odevzdání) i u ostatních maminek. Tak mě napadlo, že to možná není ani tak otázka divokosti a necivilizovanosti jako spíš přírody a instinktů v nejlepším slova smyslu. Které však nesdílíme s jinými skupinami než s našimi bratranci a sestřenicemi savci. Rozhodně vám doporučuji shlédnout onen seriál. Utěší vás, že v tom nejste sami maminky (a potenciálně…
