-
Jsem rebel, protože…
Je deset hodin večer a já jsem na sebe naštvaná. Přihlásila jsem se na webinář a zase ho prošvihla. Klikla jsem na tlačítko „přihlásit se“ teprve před třemi hodinami! Ani zvuk budíku nepomohl. Můj mozek prostě nefungoval. Zahlcen posvátným stavem prázdnoty dlel kdesi mimo čas. Pardon, ne ten mozek. Moje mysl. Mozek její signály přijímal jako vždy. Ty však nebyly jako dřív. V mém životě se zase udála jedna obrovská změna a zase zpřeházela samotné základy mého života. Kdo jsem byla. Jak jsem vnímala svět. Jak jsem se rozhodovala. Opět mě dovedla k myšlenkové prázdnotě. Nedokážu se soustředit. Zdánlivě si nic nepamatuji. Nestíhám dělat „nutné“ věci. Chceš příklad? Hmm, třeba…
-
O zatížení ženské rodové linie drobných parazitů rodu Gyrodactylus
Sedím si to tak v přednáškovém sále a usínám u poměrně nezáživného povídání o složitých životních cyklech parazitů z třídy Monogenea, když tu se přednášející dostane k rodu Gyrodactylus a prohlásí informaci ve smyslu: Každý nově narozený jedinec již obsahuje zárodek dalšího jedince, který může také obsahovat zárodečné buňky dalšího jedince. Jinými slovy právě narozený jedinec v sobě nese svoji dceru, která v sobě nese již svoji dceru. A cokoliv se stane nově narozenému jedinci (genetické mutace, zranění, atd.), který je tou dobou již matkou a babičkou, projeví se to další dvě generace dopředu. Hned teď. Ohromeně jsem zírala na černobílý slide a říkala si: „No do háje zeleného.“ Uvědomila…
