-
Jsem rebel, protože…
Je deset hodin večer a já jsem na sebe naštvaná. Přihlásila jsem se na webinář a zase ho prošvihla. Klikla jsem na tlačítko „přihlásit se“ teprve před třemi hodinami! Ani zvuk budíku nepomohl. Můj mozek prostě nefungoval. Zahlcen posvátným stavem prázdnoty dlel kdesi mimo čas. Pardon, ne ten mozek. Moje mysl. Mozek její signály přijímal jako vždy. Ty však nebyly jako dřív. V mém životě se zase udála jedna obrovská změna a zase zpřeházela samotné základy mého života. Kdo jsem byla. Jak jsem vnímala svět. Jak jsem se rozhodovala. Opět mě dovedla k myšlenkové prázdnotě. Nedokážu se soustředit. Zdánlivě si nic nepamatuji. Nestíhám dělat „nutné“ věci. Chceš příklad? Hmm, třeba…
-
O zatížení ženské rodové linie drobných parazitů rodu Gyrodactylus
Sedím si to tak v přednáškovém sále a usínám u poměrně nezáživného povídání o složitých životních cyklech parazitů z třídy Monogenea, když tu se přednášející dostane k rodu Gyrodactylus a prohlásí informaci ve smyslu: Každý nově narozený jedinec již obsahuje zárodek dalšího jedince, který může také obsahovat zárodečné buňky dalšího jedince. Jinými slovy právě narozený jedinec v sobě nese svoji dceru, která v sobě nese již svoji dceru. A cokoliv se stane nově narozenému jedinci (genetické mutace, zranění, atd.), který je tou dobou již matkou a babičkou, projeví se to další dvě generace dopředu. Hned teď. Ohromeně jsem zírala na černobílý slide a říkala si: „No do háje zeleného.“ Uvědomila…
-
Těhotenství v hlavě
Tak je to tady. Nechtěla jsem být tak osobní a svěřovat se s intimními tématy jako bylo mé těhotenství. Ale… Stalo se několik věcí, které změnily můj přístup k mnoha tématům. Například to, že jsem se začala více věnovat své ženské stránce. Že jsem potkala úžasné ženy, které mi jdou příkladem a které se nestydí sdílet veřejně své osobní příběhy, aby tím pomohly ostatním. Nebojte se, nepřestávám to být pořád já. Stále je tu moje neortodoxní mysl a všechny její bláznivé úhly pohledu. Zájem o podstatu. Snaha pochopit a posléze zobecnit ta největší tajemství a nejneuchopitelnější zákonitosti vesmíru. To však nic nemění na tom, že jsem žena, jsem matka a…
-
O muži, který se mne nechtěl vzdát
Seděla jsem na zemi, shrbená, schoulená. Rukama jsem si zakrývala obličej umazaný slzami. Tohle byl konec. Naprosté dno. Když jsme se poznali, dokázala jsem mu hledět zamilovaně do očí hodiny, nedbat vlastního hladu a únavy. Poslouchala jsem jeho křik a říkala si, že je to ten nejsladší zpěv. Probděla jsem s ním noci, kdy jsem mu šeptala o své lásce a plná naděje se těšila na den, kdy mi má vyznání opětuje. Šel den za dnem, měsíc za měsícem. Uplynul rok a on na mě hleděl zamilovaným pohledem. Sladkým hlasem mě k sobě volal. Neúnavně čekal, až si ho všimnu a nebál se pořádné rány, aby upoutal moji pozornost. Věděla…
-
Cesta dovnitř v dobách izolace
Onehdá jsem na facebooku viděla podnětný příspěvek, který říkal: „Když nemůžete jít ven, jděte dovnitř.“ Říkala jsem si, jak to krásně koresponduje s tímto obdobím, kdy si všechno nastavujeme a odrážíme se od svých přání, cílů, nadšení a talentů. Jsem zvyklá meditovat, dělám jógu od svých čtrnácti let (ano, už je to dlouho). Přesto jsem náhle zaváhala, jak to ten autor myslel. Jak jste již vypozorovali, vstoupila jsem nedávno do nové fáze života zvané mateřství. A ať chci nebo ne, je to velká změna, která „narušila“ (to slovo se mi nelíbí, ale k úplně pozitivní změně a vylepšení taky nedošlo) mnoho mých denních rituálů, zvyklostí a také mentálních schopností. Jako…
