-
Hrdý potomek opic
Tuhle jsem se na hřišti zasněně dívala na partičku dětí, se kterou si hrál i nejmladší Vlček. Byl tam asi pětiletý chlapec Pája, jeho mladší bratříček Olí a asi dvouletá sestřička Růženka. Vlček se k rodince nadšeně přidal, házel písek, běhal za míčem a všelijak se zapojoval do hry. Skupinová dynamika batolat a předškoláčků je sama o sobě fascinující a přirozené signály těla (gesta, mimika, postoje, tón hlasu) hrají v komunikaci malých dětí hlavní roli. Stejně jako u zvířat, která nepoužívají verbální komunikaci k dorozumívání. O to bývám smutnější a tak trochu nevím, jak reagovat, když se do toho přirozeného proudu snažíme zasahovat my dospělí a nějakým způsobem korigovat chování…
-
Správný čas na…
Dříve nebo později stojí před otázkou časování každý. Mágové řeší přesný čas, aby jejich rituály a kouzla dosáhla co největšího účinku. Mystikové přemýšlí nad vnímáním času. Filozofové hledají správný čas. Fyzikové zkoumají zákonitosti času. Ženy sledují cykličnost času. Každý ho vnímá ze svého úhlu pohledu neboli, jak víme, čas je relativní. Tak který čas je ten správný čas na Okouzlení? Abych tuto spíše filozofickou otázku příliš nerozebírala, ukončím ji stručnou odpovědí: „KAŽDÝ.“ Na této stránce, v této části Universa, je totiž úplně jedno, kým jste a ke komu (mágovi, mystikovi, filozofovi, vědci, muži či ženě) patříte. Když totiž přijde na Okouzlení, uvědomila jsem si nedávno dvě pravdy. 1) Každý okamžik…
-
O muži, který se mne nechtěl vzdát
Seděla jsem na zemi, shrbená, schoulená. Rukama jsem si zakrývala obličej umazaný slzami. Tohle byl konec. Naprosté dno. Když jsme se poznali, dokázala jsem mu hledět zamilovaně do očí hodiny, nedbat vlastního hladu a únavy. Poslouchala jsem jeho křik a říkala si, že je to ten nejsladší zpěv. Probděla jsem s ním noci, kdy jsem mu šeptala o své lásce a plná naděje se těšila na den, kdy mi má vyznání opětuje. Šel den za dnem, měsíc za měsícem. Uplynul rok a on na mě hleděl zamilovaným pohledem. Sladkým hlasem mě k sobě volal. Neúnavně čekal, až si ho všimnu a nebál se pořádné rány, aby upoutal moji pozornost. Věděla…
-
Hádala se hudba s tichem
Dva kolegové se hádají. Jeden potřebuje k práci ticho, druhý potřebuje k podání stejného výkonu hudbu. Který z nich má přednost? Většina z nás by přirozeně řekla ticho. Máme zakódováno, že ticho je „absence“ zvuku a jako taková je primárním, základním stavem a má tedy přednost, protože bude méně rušit okolí. Tady však přichází jedno velké ale… Všechna hmota kmitá na určité frekvenci. Nic není statické. A jak všichni ze středoškolské fyziky víme, frekvence znamená zvuk. Jinými slovy všechna hmota vydává zvuk. Tak jak to, že existuje něco jako ticho? Ticho jsou vlastně frekvence, které neslyšíme. Otázka ticha tedy není absence zvuku – což je vlastně přání prvního kolegy – nýbrž přepnutí zvuku do…
-
Jak se Vlček učil býti vlkem
Rok se s rokem sešel a Vlček už dávno nebyl to nemotorné vlčátko, které byť odvážně a trochu neopatrně, přesto váhavě a krůček za krůčkem prozkoumávalo své okolí. Teď už z něj byl mladý Vlček, běhající, skákající, dokonce i sem tam šplhající. A bylo načase, aby se naučil být správným Vlkem, jak se ve smečce slušelo a patřilo. Každý správný vlk musel umět naprosto dokonale tři věci. Ulovit si pořádnou kořist, nebát se vody a mít týmového ducha. Jenže jak se takové zásadní dovednosti naučit? Zvlášť když jste tak mladí a nemáte ještě tolik síly, obratnosti a zkušeností jako starší členové vaší smečky. Vlčkovi nezbývalo, než využívat každé, byť i…
-
Slušné vychování anebo mystický cíl?
Včera jsem se s maminkou bavila na téma smyslu života. Nic menšího nepřišlo u odpolední kávy na přetřes. K celé diskuzi nás vlastně přivedla jedna kamarádka, která ráda mluví o konspiračních a ve své podstatě hororových tématech. Bohužel ji takový hovor nepřináší žádné štěstí, obvykle z něj odchází rozčilená a zklamaná. Nedalo mi to a musela jsem se zeptat, o co jí vlastně jde. Jak jí pomáhají podobné rozmluvy v žití jejího života? Neuměla mi odpovědět. A tak jsem se později s maminkou dostala až k otázce, co je vlastně smyslem života člověka? A jestli jí takovéto samotrápení nějak pomáhá ho dosahovat. Smysl života Řekla mi, že její smysl života…
-
Syndrom náčelníka
Onehdá jsem muže vytáhla na procházku a on mě za oplátku vytáhl na své oblíbené, leč nepříliš navštěvované místo. Uprostřed velkoměsta jsme se náhle ocitli v malebné vesničce plné přírody a tajemných zákoutí. Když jsme byli kousek od domova, den se již chýlil ke konci, říkali jsme si, jak to byl báječný nápad a muž tak mimochodem řekl: „Něco mi říkalo, že máme jít sem. Že ti to mám ukázat.“ Udělal mi radost. Dal mi mimoděk zpětnou vazbu k Okouzlení v praxi. Nazvala jsem ho syndrom náčelníka a hned Vám vysvětlím proč. Kdo se jím stane? Popis proudu a pocitů, který mi muž předal, se překvapivě shodoval s funkcí náčelníka z…
-
Cesta dovnitř v dobách izolace
Onehdá jsem na facebooku viděla podnětný příspěvek, který říkal: „Když nemůžete jít ven, jděte dovnitř.“ Říkala jsem si, jak to krásně koresponduje s tímto obdobím, kdy si všechno nastavujeme a odrážíme se od svých přání, cílů, nadšení a talentů. Jsem zvyklá meditovat, dělám jógu od svých čtrnácti let (ano, už je to dlouho). Přesto jsem náhle zaváhala, jak to ten autor myslel. Jak jste již vypozorovali, vstoupila jsem nedávno do nové fáze života zvané mateřství. A ať chci nebo ne, je to velká změna, která „narušila“ (to slovo se mi nelíbí, ale k úplně pozitivní změně a vylepšení taky nedošlo) mnoho mých denních rituálů, zvyklostí a také mentálních schopností. Jako…
-
Jak Vlček zachránil svět
Jonáš se opatrně přiblížil k okraji svého světa. Nad sebou cítil jemný proud bublinek. Lehce mávl prsními ploutvemi, aby vyrovnal unášející sílu vody. Svýma malýma černýma očkama zíral do nehostinné pustiny, kde se procházeli obři a skákaly strašlivé šelmy. I když byla planeta obrů na dosah, nikdy v ní nebyl. Plaval si ve svém bezpečném, klidném, zeleném světě se svými otci, matkami, sestrami a bratry, hladově čekal na jídlo padající z oblohy a zvědavě ožíral sousedy. Obzvláště ho bavilo žužlat strýčka šneka a byla švanda žužlat taky tu divnou hnědozelenou houbovitou věc, která nasávala vodu. Dnes však žádnou radost necítil. I jeho rodina plavala znepokojeně. Stalo se něco nemyslitelného. Už…
-
Tao Vlčka
Nedávno jsem přečetla nádhernou knihu s názvem TAO KONĚ. Ve stručnosti tam autorka představuje koncept terapie s koňmi, k níž se dostala přes překonání vlastních emocionálních traumat a díky vnímání koní jako zrcadla svého emocionálního stavu se stala nejen uvědomělejší svých emocí, ale také získala potřebnou asertivitu, schopnost vyjadřovat klidně, ale důsledně samu sebe a díky tomu nejen řídit, ale dynamicky soužít s půltunovým kolosem. Vysvětluje, jakou roli hráli koně v jejím růstu, a na mnoha příkladech ze života ukazuje, jaké zkušenosti a posun umožnili i jejím klientům. Pro ženu (a jsou-li muži ochotní věnovat aspoň nějakou chvíli svým emocím, tak i pro ně samozřejmě) je tato kniha obrovskou uklidňující lékárničkou. Pro mě byla v…
