Universum

Řešením lidské civilizace je chaos

Kontroverzní nadpis je výsledkem nepříliš kontroverzních úvah. Uvolněte se v křesílku, ucucávejte mojito (či sangriu) a nechte se unášet na vlnách nejnovějšího článku o současném tématu dalšího vývoje (globálního i regionálního) našeho drahého společenství.

Současný stav

Komplexní popis všech problémů, kterým jako lidstvo čelíme, se rozhodně nevleze do jednoho odstavce článku na blogu. Odpusťte tedy zestručnění. Bude-li vás téma zajímat podrobněji, na konci budou odkazy a upřímně pan Google po zadání vhodných hesel nabízí mnoho informačních zdrojů, takže máte volné pole působnosti k pátrání.

Celý náš příběh roku 2021 může začít tím nejožehavějším tématem (které tak krásně koliduje se současnými vedry a faktem, že jsem se tu přilepila při psaní ke křeslu) a to je globální klimatická změna. Klima se v průběhu historie planety měnilo mnohokrát, ale tentokrát se jedná o změnu s 95% pravděpodobností indukovanou člověkem [1]. Zároveň se mění v různých místech naší planety různě. Rychleji se pochopitelně oteplují kontinenty než oceány (viz pojem měrná tepelná kapacita vody), Česká republika zaznamenala na svém území rozdíl +1,6 °C za posledních 50 let [2], a Arktida se pro jistotu otepluje 4x rychleji než zbytek světa [1]. Změna klimatu však není jen o změně teploty. Nárůst koncentrace CO2 v atmosféře vede k okyselování oceánů, což dále nepříznivě ovlivňuje citlivé ekosystémy jako jsou korálové útesy. Tání ledovců mění vodní režim řek a stabilitu mořských proudů, které pak opět ovlivňují atmosférické jevy (např. výskyt více extrémního počasí – hurikány, požáry, sucha a povodně) a celé to vede k začarovanému kruhu snížením bílého povrchu (snížením albeda) ke zvýšené absorpci slunečního záření povrchem a tedy zrychlování oteplení [1, 3].

Na procesy, které probíhají na planetární úrovni, pak pochopitelně citlivě reagují místní ekosystémy, které řadíme k dalšímu tématu a to je životní prostředí. Toto téma je nám lidem mnohem bližší, protože se dotýká každého z nás. Narušením lokálního prostředí a pochodů jsou ovlivněny zdroje (potravin, vody, materiálů) a kvalita života (zdraví, psychická pohoda, vzdělanost, ad.), jejichž omezení přímo vedlo v minulých letech k úmrtí +- 39 mil. lidí celosvětově [4]. Smutnou pravdou ale zároveň je, že přímá vázanost člověka na jeho životní prostředí způsobuje degradaci ekosystémů právě v důsledku negativní činnosti člověka. A to v mnohem větší míře než ony klimatické změny. Takže na planetu si prstem neukazujme. Ukazujme si prstem sami na sebe. A jak to vypadá s životním prostředím u nás? Většina zemědělské půdy je vlivem nešetrného hospodářství vyčerpána a nemůže zajistit dostatečnou zásobu plodin bez umělých zásahů v podobě chemického ošetření a vnějšího přísunu vody (nešetrné vodní hospodářství), které ji ale ještě více vyčerpává [5]. Odvodňování ve prospěch zemědělství ničí vodní režim v krajině a vede k degradaci vzácnějších, ale pro vodní cyklus zásadních typů ekosystémů, např. mokřadů, polních rozlivů, luk a lužních lesů. To všechno vede k snižování biodiverzity a vymírání druhů, což pak dále vede k narušení potravních sítí a koloběhu látek [6]. Takže se nám přemnoží jeden organismus (a začne být toxický) nebo je systém zranitelný a podlehne vetřelci (invazním druhům), zatímco nemá kdo z vody a půdy odbourat například nadbytečná hnojiva nebo těžké kovy, což ovlivňuje naše zdraví (přemíra alergií, chronické záněty, atd.). Navíc oslabený ekosystém nedokáže chránit před extrémními výkyvy (např. povodně a sucha) a my jsme tak přímo ohroženi na zdraví a majetku, což má zase ekonomické a politické důsledky (např. migrace z míst s degradovaným ekosystémem do míst, kde to ještě není tak zlé) [7].

Protože nás ekosystém živí, navazuje na ně téma zdrojů, k nimž řadíme přírodní materiály (fosilní paliva, kovy a nekovy) a biomasu (plodiny, živočichy). Jejich těžba a sklizeň je přímo závislá na výše zmíněných ekosystémech (zdroje jsou tedy omezené svým množstvím = jsou vyčerpatelné) a navazuje na ni samotná existence lidské civilizace (zajištění potravin, vody a energie). Za posledních 50 let vzrostla celosvětová těžba materiálů z 27 miliard tun na 92 miliard tun zejména vlivem rozvoje životní úrovně a infrastruktury rozvojových zemí [8]. Ze stejných důvodů vzrostla také těžba biomasy z 9 na 24 miliard tun, a těžba fosilních paliv z 6 na 15 miliard tun. V důsledku toho se zvýšila spotřeba vody v průmyslu a rozrostla se celková plocha orné půdy. Zajímavostí je, že se paradoxně prohloubila závislost EU na dovozu primárních surovin (fosilní paliva a kovové rudy).  Naopak je téměř soběstačná v biomase a nestavebních materiálech [9]. Česká republika pak hraje prim v nekovových materiálech – těžbě písku, jílu a kaolinu, které zatím rovnoměrně drží. Naopak ustupuje od těžby fosilních materiálů (uhlí) a zlepšuje se v čištění vod [10]. Získávání zdrojů vyžaduje pochopitelně energii, která je v současnosti ožehavým tématem. Na jedné straně produkuje současná energetika 60% skleníkových plynů a tak mluvíme o hledání obnovitelných zdrojů energie, na straně druhé žije na planetě 1,3 miliardy lidí bez přístupu k elektřině [11]. Vše bude záležet na dekarbonizaci energetiky (oproštění se od uhlí a ropy) a vývoji nových zdrojů energie a způsobu jejich uchování (vývoj technologií). Co se týče ČR vzorně se soustředíme na obnovitelné zdroje energie, jejichž využívání vzrostlo o 11,4% za poslední dekádu, bohužel ruku v ruce s ropnými produkty o 23%… [12].

Jak jsem avizovala v úvodu článku, popsat současný stav a problémy lidského společenství by vydalo na tisíce stran. Proto si to zde dovolím utnout a pouze upozornit, že rozebraná témata jsou vlastně příčinou všech navazujících témat lidské společnosti. A to včetně geopolitické stability (např. jak se k obnovitelným zdrojům staví státy s ekonomikou postavenou na těžbě ropy?), konfliktů (boj o zdroje) a na to navazující chudoby a migrace. Státy, které budou geopoliticky stabilní (lze předpokládat např. EU a s ní i ČR) budou řešit spíše interní „individualistická“ témata jako ekonomika, společenské a kulturní hodnoty (včetně vzdělání, urbanizace, vědy a inovací, demografie a celkové udržitelnosti společenského rozvoje) a politické uspořádání. V naší krásné zemi jen pozorováním zpráv víme, že řešíme především téma spojené se změnou demografie obyvatelstva – zvýšení věku dožití přineslo nový pohled na zdraví a zdravotní péči, systém celoživotního vzdělání, tlak na sociální systém a ekonomiku jako takovou. S tím se spojil posun hodnot (jak u starší generace, tak na to reagující mladší generace), atd., atd. To jsou tedy nejaktuálnější témata a lze předpokládat, že budou určovat i budoucí trendy vývoje naší společnosti s přihlédnutím k posunu směrem k mladší generaci. A zde přichází ALE.

Příčina a následek

Doufám, že vás předchozí přehled nenechal na pochybách o tom, kde leží jádro pudla. Ať totiž jako lidé řešíme jakýkoliv civilizační problém (od nedostatku značkových bot po výroky politických zástupců), pokud selže planetární ekosystém a zmizí životní prostředí, jsme s odpuštěním v ******. A tak je naprosto jasné, že veškeré příčiny ekonomických propadů, geopolitických nestabilit, konfliktů či spokojeného života plného blahobytu vychází z toho, kde se daný stav nachází. Zda v bohatém, produkčním a méně degradovaném ekosystému či naopak v chudém a degradovaném ekosystému. A tudíž chceme-li si zajistit příjemný život i do budoucna, měli bychom se primárně soustředit na činnosti a změny, které pomohou zmírnit dopady a změny životního prostředí. Je to celkem jednoduchá úvaha. Proč vynakládat energii a prostředky na změny následků, když můžeme vyčistit příčinu. A co je pozitivní – s představou sebeudržitelnosti se velmi dobře sžívají právě mladší generace.

Mládí vpřed

Proč tomu tak je? Předpokládám, že prostě proto, že mladší generace vyrostly ve výrazně nekvalitnějším prostředí než jejich předci, zato mají přístup k vyššímu vzdělání a technologickému rozvoji. To s sebou přineslo snazší dostupnost dat, tím rozvoj kritického myšlení, sebeuvědomění a schopnosti objektivně vyhodnocovat nejrůznější témata. A objektivně vzato, důležitější téma, než jak si nepodřezat pod sebou větev a zajistit své přežití, není. Najednou se tedy téma sebeudržitelnosti (třídění, snižování osobní spotřeby vody a energie, méně plýtvání jídlem, využívání recyklovatelných a recyklovaných materiálů) stává zároveň životním stylem a to právě mladších generací, které budou časem vyvíjet tlak na společenský posun v aktuálnosti řešených témat. S tím se pojí rovněž posun hodnotového systému. Od „máš barák plný krámů a mrazák plný masa a kupuješ dvakrát týdně vnoučatům plastové hračky“ k „vracím se k látkovým plínkám, nakupuji jen tolik jídla, kolik opravdu zužitkuji a upřednostňuji papírové obaly před plastem“. Jen takový příklad. Mnohem hezčím příkladem je posun, který pozoruji v některých svých sociálních bublinách především v přístupu k sobě samému. Od „žiji ve stresu, hromadím hmotné statky, nesnáším to a trpím různými nemocemi, takže si jenom stěžuji a nemyslím na nic jiného než své trápení“ k „oceňuji chvíle, kdy se mohu zastavit, uvědomuji si své silné a slabé stránky a pracuji s nimi tak, abych spíše prožíval v životě hezké chvíle a soustředil se na skutečné priority. Cítím se díky tomu šťastný a zdravý a mám sílu podporovat dobré záměry“. Proč je takový posun důležitý? Protože pouze lidé s takto nastaveným vnímáním jsou ochotni odpoutat pozornost od následků k příčinám a podporovat vývoj, který je důležitý. 

Zákon entropie

Entropie je definována jako míra uspořádanosti systému a co je důležité, platí pouze jedním směrem – vzniká-li větší uspořádanost, někde jinde musí vzniknout větší neuspořádanost, ale nikdy naopak (že by vytváření větší neuspořádanosti někde jinde vytvořilo větší uspořádanost). Čím více práce tedy vynakládáme na udržení nějakého systému nebo řádu, tím více energie na to potřebujeme a tu čerpáme z jiného systému, který se postupně rozpadá.

Jako příklad jsem zvolila právě využívání krajiny především k pěstování biomasy. A z té jsem vybrala podsekci zemědělského využití orné půdy, která vyžaduje mnoho práce a spoustu energie na udržení systému. Rozhodneme-li se, že chceme zlepšit stav krajiny, musíme počítat s tím, že další budování a uspořádávání nás nezachrání. Bude to dlouhodobě neudržitelné. Naopak odstoupení od snahy všechno kontrolovat a ve všem udržovat umělý pořádek povede k samovolnému přesunu energií, sil a rovnováhu až do bodu, kdy se ekosystém obnoví, propojí všechny své složky a bude moci zase fungovat – v náš prospěch. Stejně tak oproštění se od přemíry věcí (knih, DVD, oblečení a jídla) výrazně usnadňuje údržbu prostoru, v němž žijeme spolu s těmito věcmi. Platí, že čím víc jednotek se podílí na uspořádání systému (čím je systém složitější), tím víc energie a práce vyžaduje jeho udržení. Paradoxně tento návrat k jednoduchosti (nebo chcete-li větší neuspořádanosti) je to jediné, co může zajistit přežití našeho druhu a potažmo i toho, co jsme vybudovali – civilizace. I když je svět ještě daleko od nalezení společné cesty, není jediný důvod, proč s tím otálet na osobní úrovni.

Pojďme zachránit lidstvo

Buďte na sebe hodní, věnujte se své psychické pohodě a prožívání posvátných chvil v přírodě, s rodinou, s přáteli, u piva nebo jen tak sami. Podporujte svůj trvalý pocit štěstí. Zjistíte totiž, že k tomu nepotřebujete auto za milion ani exotickou ještěrku za dva (i když oboje je fajn). Potřebujete k tomu jen sami sebe. A až si to nacvičíte a budete mít v té záplavě svého krásného života a plnohodnotného pocitu existence chvilku shlédnout na zem, zkuste zjednodušit svůj systém. Odbourat nepotřebné věci, vzorce, činnosti. Naopak zavést třeba něco, co chvíli vydrží bez neustálého dokupování a dovytváření. Podpořte umění. To vám zůstane v obýváku na stěně navždy. Anebo třeba projekt na obnovu životního prostředí. Ten vám zase dá zelené místo, kde se budete moci propojit s matkou Zemí a říct: „Díky, že nás živíš, tady jsme pro tebe udělali něco na oplátku.“

Studium biologie ovlivnilo celý můj život a náhled na všechny oblasti světa včetně těch neviděných.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..